Boring af for me.. Cant build anything because others will ruin it, killing is like you make a step and you are dead, aiming in this way is strange and trying to hit something even more... Logistic? game is fast, in two days half of the map changed and war looks almost done... I would expect something much slower in case of building, refining, crafting everything etc. ... Communication with people? Like playing with kids, everyone doing whatever he wants... War in style grab gear go to position and die without any expectation, without seeing enemy... I dont like it and I hoped I will... Not even talking about connection and micro lags that makes your movement like presentation in powerpoint.

Afterthe long time... All you want is when you came home from work with little bit of time and you are sitting one hour in waiting queue... 10/10....

5 hours in queue waiting to login ... clap clap Amazon Gaming

Edit: after another 3 hours of waiting in position 160 in queue it all crashed and again from 3000... faking piece of......

Edit2: All day trying to log in, everytime waiting for hours to get "kick" out of queue. If I wasnt in queue more then 2 hours I refunded it for sure.

Nejlepsi kompetetivni hra, co jsem zatim vyzkousel.

Seděli jsme v jeskyni a plánovali, co podnikneme. Cíl byl vysloven, mi vzali své po domácku vyrobené pušky, namontovali na ně plechovky napodobující tlumiče a zbytky dalekohledu místo optiky. Výsledek stál za to. Obohaceni bednou munice a několika zásobníky, skočili jsme do vody a opustili tak bezpečí úkrytu. Vynořili jsme se, já jsem zalapal po dechu a blesku rychle sundal zbraň z ramene. Už několikrát nás zastihli zcela nepřipravené, teď jsme se však jako naprosto sehraná dvojice, sniper a jeho pozorovatel, pohybovali plížením po pláži, směrem nahoru k vrcholu kopce. Když jsme se doplazili na vrcholek, zaujali jsme pozici, kdy Teki vylezl na stožár a dalekohledem pozoroval vše kolem nás, údolí, blízké farmy i městečko za námi a já se pomalu sunul do palebné pozice. Pak jsme uviděli nepřítele, několik podivuhodných bytostí pobíhalo po farmě před námi a vypadalo to, že se tam docela zabydlují. Příchozí nevinní civilisté velice rychle zjišťovali, že udělali dnes již několikátou špatnou volbu, když je tam dole přepadli, znásilnili a oloupili... Nějakou chvíli jsme pozorovali dění na farmě z bezpečí několika set metrů, až jsme sebrali odvahu a připravili se vložit do konfliktů. První výstřel však nezasáhl nic, byli jsme moc daleko. Pod rouškou tmy jsme se sesunuli z kopce, posilnili se a připlížili se k farmě z druhé strany. Teki zamířil na vchod do stodoly a brzo několikrát vystřelil. K zemi padl první protivník a na farmě začalo být rušno. Světla zhasla a ticho prolomily nadávky a výhružky obou stran. Tak to zkusíme, letecký útok za 3.. 2.. 1.., tak nic, neskočili na to... Pojďte ven! Pojďte si sem! Ne vy první! Snažili jsme se nepřítele usilovně přesvědčit, že jsme mírotvůrci, ale on nás neposlouchal. Ráno začalo odhalovat naši pozici, takže jsme se stáhli. Zcela profesionálně jsme vyčistili druhou farmu, bohužel zde nebylo nic jiného než pár zubožených zombíků a staré vozidlo, i tak to byl profesionální zákrok. Vzdálili jsme se a vzájemným krytím jsme se pohybovali vpřed. Dorazili jsme až k vojenské základně, kde na hřebeni nad základnou jsme zalehli a pozorovali aktivitu v oblasti. Byla opět noc. Brzo jsme spatřili nepřítele likvidujícího zmutovanou obranu základny a sbírajícího vše co by se nám hodilo. Zamířil jsem, vypálil a několikrát jej trefil. Přesunu se blíž a vezmu ho z druhý strany, oznámil Teki a zmizel ve tmě černočerné noci. Posunul jsem se a stále hleděl na místo, kde ještě před chvíli byl i můj cíl. Žije! Dorazím ho! Vystřelil jsem a v záplavě adrenalinu jsem si uvědomil, že slyším kroky. Teki je už ale dávno pryč. Z hrůzou a zatměním před očima jsem strhnul zbraň na stranu a otočil se, abych zjistil, že se asi 15 kroků ode mne zvedl kus trávy a mířil na mě. Vystřelil jsem, zasáhl nepřítele z bezprostřední blízkosti, ten mě však zasypal dávkou olova z prohnilé M4ky a já s výkřikem padl mrtev k zemi. Teki zabij je, zabij je všechny. Za postavou zcela obalenou oblečením z trávy, se z noci vynořila druhá, obdobně vybavená. Teki vystřelil. Byl slyšet ten krásný tlumený výstřel z odstřelovací pušky a v zápětí opět dávky ze samopalů. Teki padl nedlouho po mě, neboť jej prozradil záblesk výstřelu. Našemu putování byl konec. Po několika hodinách putování, zabiti neviditelným kusem trávy, negrem a třetí postavou v černých hadrech... Chvíli jsme tupě zírali do monitoru, kde se stále dokola protáčel pohled na naše zubožená těla. Inventurovali jsme, co vše jsme měli na sobě, jakou dalo práci to sehnat a bušili vzteklé vzkazy do chatu. Jsou tři hodiny ráno, kašleme na to? Ne... Jdeme si pro svoje zbraně!...